Plete se #16: it vs. that

Často se mě ptáte, kdy ve významu „to“ použít „it“ a kdy „that“. Proč se jednou používá ono a pak zase to druhé? Jaký je mezi nimi vlastně rozdíl? Pojďme si to osvětlit v dalším videu ze série Plete se a naučit se jednou provždy mezi „it“ a „that“ rozlišovat. Enjoy! 🙂

Jaký je rozdíl mezi IT a THAT?

Slovíčka „it“ a „that“ jsou obě velice často používaná zájmena, která se někdy překládají stejným slovem „to“. V mnoha případech můžeme tato dvě slova zaměnit, aniž by se nějak výrazně změnil význam, v jiných případech zase musíme použít jen jedno z nich. Kdy tedy použít „it“ a kdy „that“ a čím se řídit?

It = osobní zájmeno / that = ukazovací zájmeno

It je osobní zájmeno, kterým označujeme třetí osobu jednotného čísla „ono, to„.

That naproti tomu je ukazovací zájmeno. Ukazujeme na něco, co je od nás vzdálenější, a říkáme „tamto„.

Pojďmě si porovnat tyto dvě věty:

What is it? It’s a rabbit. (Co je to? To je králík.)

Dítě se dívá na králíka, kterého má před sebou, a jelikož neví, jak má toho tvora nazvat, označí ho neutrálním osobním zájmenem it. Co je to?

What is that? It’s a rabbit. / That’s a rabbit. (Co je tamto? Je to králík. / Tamto je králík.)

Dítě ukazuje před sebe na pole, po kterém utíká králík, a ptá co, co tamta uhánějící tečka je. Co je tamto?

Všimněte si také, že that obvykle ukazuje na nějakou osobu či věc, která je od nás dál, zatímco it často označuje něco, co je blízko.

Myslíte „to“ obecně nebo máte na mysli něco konkrétního?

Jak it, tak that se používají k odkázání se na něco, co už jsme zmínili předtím a nechceme se opakovat. Platí, že it má neutrálnější a obecnější význam, zatímco that je silnější, citově zabarvenější a konkrétnější. Tady hodně záleží na kontextu a preferencích mluvčího.

Například tyto dvě věty by se do češtiny přeložily stejně, v angličtině je ale mezi nimi drobný rozdíl:

I don’t understand why he did it. It was really stupid! (Nechápu, proč to udělal. Bylo to vážně hloupé!)

Mluvčí dává důraz na to, že něco nechápe. O tom, co dotyčný udělal, už mluví spíše neutrálně.

I don’t understand why he did that. That was really stupid! (Nechápu, proč to udělal. Bylo to vážně hloupé!)

Mluvčí dává důraz na to, co dotyčný udělal, a zdůrazňuje také, jak TO bylo hloupé.

Nebo další drobná nuance v těchto dvou větách:

We went to Disneyland last week. It was fun! (Minulý týden jsme jeli do Disneylandu. Byla to zábava!)

O výletu do Disneylandu se vyjadřujeme neutrálně, pouze říkáme, že v Disneylandu byla zábava.

We went to Disneyland last week. That was fun! (Minulý týden jsme jeli do Disneylandu. Byla to zábava!)

Narozdíl od té první věty zde dáváme důraz na to, jak velká zábava to celý den byla. Naše vyjádření je silnější, citově zabarvenější.

That používáme, když odkazujeme na něco konkrétního, co jsme zmínili v předchozí větě. Porovnejte například tyto dvě věty:

It never bothered me that I can’t sing. (Nikdy mě netrápilo, že neumím zpívat.)

It je v této větě jako osobní zájmeno – ono mě nikdy netrápilo… That by na začátku této věty nedávalo smysl.

I can’t sing. That never bothered me though. (Neumím zpívat. TO mě ale nikdy netrápilo.)

That zde odkazuje na první větu. TO, že neumím zpívat, mě nikdy netrápilo.

Nebo:

You should exercise more often and eat more vegetables. It will help you lose weight. (Měl bys cvičit častěji a jíst víc zeleniny. To ti pomůže zhubnout.)

Říkáme, že jestli bude dotyčný víc cvičit a jíst víc zeleniny, mu kromě jiných věcí pomůže zhubnout.

You should exercise more often and eat more vegetables. That will help you lose weight. (Měl bys cvičit častěji a jíst víc zeleniny. To ti pomůže zhubnout.)

Říkáme, že konkrétně to, že bude dotyčný víc cvičit a jíst víc zeleniny, mu pomůže zhubnout.

Nebo třeba:

A: Would you like to go hiking on Saturday? (Chtěl bys jít v sobotu na túru?)

B: What if it rains? (Co když bude pršet?)

A: Well, if that happens, we’ll go some other time. (No, když na to dojde, tak pojedeme jindy.)

That zde odkazuje přímo na předchozí větu (THAT = if it rains).

A that také použijeme, pokud k předchozímu sdělení přidáme nějakou informaci a rozvineme ji. Zatímco když použijeme it, jedná se o jednoduchou informaci, nijak nerozvinutou.

She’s got a new phone. It is a Samsung. (Má nový telefon. Je to Samsung.)

Sdělujeme jednoduchou informaci, že ten telefon (=it) je Samsung.

She’s got a new phone. That is the third one she’s bought this year. (Má nový telefon. To už je třetí, který si letos koupila.)

K informaci o jejím novém telefonu přidáváme ještě další a rozvineme ji.

Máte otázky? Pište mi je do komentářů. 🙂

P.S. Všechnu slovní zásobu z tohoto videa se můžete učit a opakovat si v tomto kurzu na Memrise. Doporučuju to udělat, protože tak si je zábavnou formou upevníte do dlouhodobé paměti. 🙂 (Nevíte, co je Memrise? Více info zde.)

P.P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete! Thank you very much, you’re the best! 🙂