Anglické gramatické časy #47: Předbudoucí čas prostý vs. předbudoucí čas průběhový

Okay, my dear students. Pomalu ale jistě se blížíme ke konci této série videí. V předchozích dílech jste se naučili tvořit a používat předbudoucí čas prostý a předbudoucí čas průběhový. Možná ale ještě s používáním těchto dvou gramatických časů trochu váháte a nejste si jistí, co přesně vyjadřují a jak se od sebe liší. V tomto videu si future perfect simple a future perfect continuous porovnáme a ukážeme si, jaký je mezi nimi rozdíl, abyste pochopili i ty nejjemnější významové nuance. Ready? Let’s begin then. 🙂

Potřebujete-li si zopakovat, jak se oba gramatické časy tvoří a používají předtím, než si pustíte toto video, jen do toho:

• Jak se tvoří předbudoucí čas prostý?
• Jak se používá předbudoucí čas prostý?
• Jak se tvoří předbudoucí čas průběhový?
• Jak se používá předbudoucí čas průběhový?

Předbudoucí čas prostý nebo předbudoucí čas průběhový?

Výsledek nebo průběh?

Předbudoucí čas prostý a předbudoucí čas průběhový jsou oba (žádné překvapení) předbudoucí časy. To znamená, že mají jednu věc společnou: popisují nějaký budoucí děj, na který nahlížíme ze současnosti. Proto se jim říká před-budoucí. Zaměnit je ale nelze, je mezi nimi podstatný významový rozdíl, i když je můžeme do češtiny překládat podobně. Kde se tedy významově rozcházejí a jak poznat, který z těchto dvou časů použít?

Zapamatujte si:

Předbudoucí čas prostý vyjadřuje děj, který už v určitém bodě v budoucnosti bude dokončený. Dáváme důraz na výsledek děje. Něco bude touhle dobou v budoucnu už dokončené, hotové.

Předbudoucí čas průběhový naproti tomu vyjadřuje děj, který započal před určitým okamžikem v budoucnosti a v daném okamžiku v budoucnu bude stále ještě probíhat. Dáváme důraz na trvání a průběh děje. Něco se touhle dobou v budoucnu bude stále ještě dít, děj stále ještě nebude ukončený.

Porovnejte tyto věty:

By midnight, I will have written the report. (O půlnoci už tu zprávu budu mít napsanou. = Do půlnoci už budu mít úkol splněný. Dáváme důraz na výsledek děje, děj je ukončený, zpráva je dopsaná. Z tohoto současného okamžiku se díváme do budoucnosti a říkáme, že o půlnoci už budu mít zprávu hotovou.)

By midnight, I will have been writing the report for three hours. (O půlnoci už tu zprávu budu psát tři hodiny. = O půlnoci budu stále ještě psát. Dáváme důraz na trvání děje, děj ještě není ukončený. Z tohoto současného okamžiku se díváme do budoucnosti a říkáme, co se o půlnoci ještě bude dít.)

By the time we meet again, she will have travelled the world. (Než se znovu setkáme, už bude mít procestovaný celý svět. = V době našeho příštího setkání už ona nebude cestovat, protože cestu okolo světa už bude mít za sebou. Dáváme důraz na výsledek děje, děj je ukončený. Z tohoto současného okamžiku se díváme do budoucnosti a říkáme, že až se znovu setkáme, ona už bude z cesty kolem světa doma.)

By the time we meet again, she will have been travelling the world for two years. (Než se znovu setkáme, bude na cestě kolem světa už dva roky. = V době našeho příštího setkání bude ona stále ještě cestovat, její cesta kolem světa bude stále probíhat. Dáváme důraz na trvání a průběh děje. Z tohoto současného okamžiku se díváme do budoucnosti a říkáme, že až se znovu potkáme, ona už bude cestovat dva roky a stále ještě cestuje.)

Pozor na stavová slovesa

A pozor ještě na jednu zásadní věc, na kterou se zapomíná a ve které se také velice často chybuje. Stavová slovesa se v průběhových časech obvykle nepoužívají, protože popisují stavy jako postoje, prožitky, vlastnosti, vztahy k něčemu, emoce a podobně, tedy něco nedynamického, neměnného. Stavy a vlastnosti nemohou probíhat, když se nad tím zamyslíme: jednoduše prostě jsou anebo nejsou. (Více o stavových slovesech zde.). I kdyby nás to tedy v případě stavových sloves mohlo svádět k použití předbudoucího času průběhového, správně bude v těchto případech předbudoucí čas prostý:

Next year, this house will have belonged to my family for exactly 100 years. (Příští rok bude tenhle dům patřit mé rodině přesně 100 let.)

I can’t believe that next month I’ll have known you for half my life. (Nemůžu uvěřit, že příští měsíc tě budu znát polovinu svého života.)

I’m sure you’ll have understood the concept by the end of the lesson. (Jsem si jistý, že do konce hodiny ten pojem pochopíš.)

Let’s bet that by the end of the year, everyone will have preferred this brand over the others. (Vsaďme se, že do konce roku budou všichni dávat přednost této značce před ostatními.)

Už víte, kdy použít předbudoucí čas prostý a kdy předbudoucí čas průběhový? Doufám, že je rozdíl mezi těmito gramatickými časy jasný. Nebo máte otázku? Ptejte se v komentářích, ráda odpovím! 🙂

P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete tak učinit zde. Moc mi tím pomůžete a umožníte mi i nadále pro vás vytvářet obsah zdarma. I’m so incredibly grateful for you, you’re the best! 🙂