Tak jo, předminulý čas prostý jste se v předchozích videích naučili nejen tvořit, ale řekli jsme si také, k čemu tento anglický gramatický čas slouží. Abyste však předminulý čas pochopili ještě více do hloubky, neškodí porovnat ho s dalšími gramatickými časy, obzvlášť pak s těmi, s kterými se často zaměňuje nebo plete. Čím se tedy liší předminulý čas prostý od klasického minulého času prostého? Jak poznat, který z těchto dvou časů použít? A dají se někdy zaměnit? Mrkněte na video. 🙂
Potřebujete-li si zopakovat, jak se oba gramatické časy tvoří a používají předtím, než si pustíte toto video, jen do toho:
Pokud váháte, zda použít minulý čas nebo předminulý čas prostý, pomůže vám tenhle jediný poznatek. Oba gramatické časy sice popisují minulé události a v překladu do češtiny mezi nimi není žádný rozdíl, předminulý čas prostý však nikdy nestojí jen tak sám o sobě. Předminulý čas prostý vždy najdete v nějakém kontextu, vždy se vztahuje k nějaké jiné události v minulosti. Říkáme-li pouze, že a kdy se něco stalo, předminulý čas nepoužijeme.
Pokud mluvíte o tom, co se v minulosti stalo, a nesrovnáváte minulé děje mezi sebou nebo neříkáte, co se v minulosti stalo dřív než jiná minulá událost, použijete klasický minulý čas prostý. To stejné platí i tehdy, když mluvíte o něčem, co se událo hodně dávno. Někdy mají studenti pocit, že by u podobných dějů měli použít předminulý čas, ale není tomu tak. Například:
Christopher Columbus discovered America in 1492. (Kryštof Kolumbus objevil Ameriku v roce 1492.) – Prosté konstatování, co se událo v roce 1492.
Someone stole her wallet when she was on holiday in Rome. (Někdo jí ukradl peněženku, když byla na dovolené v Římě.) – Mluvíme o jedné linii událostí v minulosti, jedna událost nevyplývá z té druhé.
The film started when we got to the cinema. (Film začal, když jsme dorazili do kina.) – Obě události se odehrály zaráz, mluvíme o jedné linii událostí v minulosti.
Předminulý čas prostý však přidává větám o minulých událostech další rozměr. Vždycky je závislý na minulém kontextu, nikdy ho tedy nepoužívejte jen tak. Představte si, že malujete obraz, kterým vypodobňujete nějakou minulou událost. Minulý čas prostý by ve vašem obrazu představoval obrysy postav a pozadí, základní barvy apod., tedy to hlavní, co potřebujete, aby lidé pochopili, co na obrazu je (kontext). Předminulý čas prostý by naopak dodával obrazu hloubku, pomocí detailů a stínů by vytvářel trojrozměrný a živý dojem. Stíny a detaily samy o sobě by však nefungovaly, stejně jako předminulý čas by nefungoval bez toho minulého.
Zapamatujte si tedy, že předminulý čas prostý se používá, pokud popisovaný děj v minulosti nějak vybočuje z pořadí dějů. Dáváme jím najevo, že nějaká událost v minulosti se odehrála ještě před jinou událostí v minulosti, a chceme to zdůraznit. Nebo říkáme, jaká událost v minulosti vedla k další události v minulosti, a zdůrazňujeme, jak se sebou minulé děje souvisí. Ne vždy totiž pořadí vět v souvětí odpovídá pořadí, jak se události odehrály po sobě. Předminulý čas prostý nám pomáhá pochopit, co se událo kdy, a jak to ovlivnilo další události v minulosti.
I was the only one in the class who knew that Christopher Columbus had discovered America in 1492. (Byl jsem jediný ve třídě, kdo věděl, že Kryštof Kolumbus objevil Ameriku v roce 1492.) – Máme tu dvě vrsty minulosti: hlavní linku, ve které jsem jako jediný ve třídě něco věděl, a to, co se odehrálo ještě předtím: Kolumbus objevil Ameriku.
She noticed too late that someone had stolen her wallet. (Až příliš pozdě si všimla, že jí někdo ukradl peněženku.) – Mluvíme o dvou liniích událostí v minulosti. Nejdříve jí někdo ukradl peněženku, ona si toho ale všimla až příliš pozdě poté.
The film had started when we got to the cinema. (Film už začal, když jsme dorazili do kina.) – Mluvíme o dvou liniích událostí v minulosti. Film začal dříve, než jsme dorazili.
Použití minulého či předminulého času můžete ve spojení s časovou spojkou after dělat problémy. After nám totiž přímo říká, co se stalo dřív a co potom, proto bývá použití předminulého času často volitelné. Například:
After we had breakfast, we went for a trip. (Poté, co jsme se nasnídali, jsme jeli na výlet.)
After we had had breakfast, we went for a trip. (Poté, co jsme se nasnídali, jsme jeli na výlet.)
I went home after I finished the work. (Šel jsem domů poté, co jsem to dodělal.)
I went home after I had finished the work. (Šel jsem domů poté, co jsem to dodělal.)
Se spojkou when můžeme použít jak minulý čas prostý, tak i předminulý čas prostý. Pozor ale, tyto věty nemají stejný význam. Porovnejte:
She left when I arrived. (Ona odešla, když jsem přijel.) = Tyto dvě události, se odehrály zároveň. Přijel jsem a ona odešla.
She had left when I arrived. (Ona už odešla, když jsem přijel.) = Když jsem přijel, ona už tam nebyla.
Spojka before je další spojkou, která může studenty docela potrápit. Opět platí, že pokud je z kontextu jasné, jaký z dějů se odehrál dříve, předminulý čas použít nemusíme:
The film started before we arrived. (Film (už) začal, ještě než jsme dorazili.)
The film had started before we arrived. (Film (už) začal, ještě než jsme dorazili.)
Předminulý čas se spojkou before však používáme také, když říkáme, že se něco stalo ještě předtím, než byl jiný děj v minulosti ukončený. Já vím, je to dost matoucí, protože to odporuje tomu, co jsme si řekli předtím. Například:
She came before I had finished cooking dinner. (Přišla, ještě než jsem dovařil večeři.)
The patient died before the doctor had arrived. (Pacient zemřel, ještě než dorazil doktor.)
Už víte, kdy použít minulý čas prostý a kdy předminulý čas prostý? Doufám, že už to dává větší smysl. Nebo vám ještě něco vrtá hlavou? Ptejte se v komentářích. 🙂
P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete tak učinit zde. I’m so grateful for you, you’re the best! 🙂
Proč se s angličtinou trápit, když to jde jinak? Pojďte se ji učit se mnou.
Efektivně a zábavně! :)