Anglické gramatické časy #21: Going to vs. will vs. přítomné časy

Angličtina vyjadřuje budoucí děje mnoha způsoby a my si zatím v naší sérii videí o anglických gramatických časech představili čtyři nejzákladnější z nich: budoucí čas prostý s will, vazbu to be going to, přítomný čas prostý a přítomný čas průběhový. Jak se v tom tedy vyznat a jak poznat, kdy použít který? Pojďme si je porovnat.

Going to vs. will vs. přítomné časy pro budoucnost

Porovnejte:

Pojďme si ukázat rozdíl mezi těmito čtyřmi způsoby vyjádření budoucích dějů a porovnat si je. Tyto čtyři věty se do češtiny překládají úplně stejně, ale každá z nich znamená něco trochu jiného. V češtině tyto rozdíly nijak zvlášť nerozlišujeme (buďto to vyplyne z kontextu nebo to mluvčí vysvětlí jinak), v angličtině však ano.

I’ll have a party on Saturday. – V sobotu budu mít party.

Právě jsem se pro to rozhodl, je to rozhodnutí „na místě“ bez předchozího plánu. Dozvěděli jste se například, že máte celý víkend byt jen pro sebe. Proto zde použijete budoucí čas prostý s modálním slovesem will.

I’m going to have a party on Saturday. – V sobotu budu mít party.

Už nějakou dobu to mám v plánu, chystám se na to, je to můj záměr do budoucna. Například už několik týdnů vím, že budu mít tento víkend byt jen pro sebe. Proto použijete vazbu to be going to.

I’m having a party on Saturday. – V sobotu budu mít party.

Jedná se o 100% plán, je to jisté, vše už je zařízené a nachystané, aby se v sobotu mohla party uskutečnit. Už jsem pozval kamarády, nakoupil tuny jídla a litry vína, proto použijete přítomný čas průběhový.

I have a party on Saturday. – V sobotu budu mít party.

Každou sobotu mívám party a tak tomu bude i tuto sobotu. Jedná se o opakovanou událost, popisuji tedy děj, který se řídí nějakým pravidelným řádem, proto použijete přítomný čas prostý.

Plány a záměry versus neplánovaná budoucnost

Pro jaký ze způsobů vyjádření budoucích dějů se rozhodnout, tedy většinou závisí na tom, zda budoucí děj, o kterém mluvíte je plánovaný nebo neplánovaný a jakým způsobem. Vždy se tedy opřete o kontext.

S pomocí budoucího času prostého vyjadřujeme rozhodnutí do budoucna, která učiníme „na místě“, bez předchozího plánování na základě aktuální situace. Neplánujeme dopředu = WILL.

You don’t have enough money to pay? No problem, I’ll lend you some. (Nemáš dost peněz na to, abys zaplatil? V pohodě, nějaké ti půjčím.)

S pomocí vazby to be going to vyjadřujeme budoucí děje, které máme předem naplánované. Už nějakou dobu se k nim chystáme, je to náš záměr do budoucna. Nemusí se však nutně jedna o 100% plán. V tomhle případě použijeme TO BE GOING TO.

She told me last week she doesn’t have enough money. I’m going to lend her some. (Ona mi minulý týden řekla, že nemá dost peněz. Nějaké jí půjčím.)

Jedná-li se o hotovou věc, 100% plán, který se určitě uskuteční, protože už jsem udělal vše pro to, aby se tak stalo (koupil si letenky, domluvil se se šéfem, zařídil hlídání dětí, zarezervoval ubytování…), použijete přítomný čas průběhový.

I’m leaving for Paris in July. (V červenci odlétám do Paříže.)

Mluvíme-li o budoucích dějích, které se dějí s určitou pravidelností nebo se opakují podle nějakého řádu, rozpisu, programu apod., pak použijeme přítomný čas prostý.

My plane to Paris leaves at 17:50 tomorrow. (Mé letadlo do Paříže odlétá zítra v 17:50.)

Předpovídáme do budoucna

Pokud předpovídáme, co se v budoucnosti stane, máme na výběr mezi budoucím časem prostý a vazbou to be going to. Pojďme si tyto dva způsoby porovnat:

I think it’ll rain soon. I don’t know why. It’s just a feeling I guess. (Myslím, že bude brzy pršet. Ani nevím proč. Je to asi prostě jen pocit.)

WILL použijeme pro předpovědi do budoucna, když vyjadřujeme svůj subjektivní pocit. K té předpovědi zkrátka nemáme žádný důkaz, prostě si to jen myslíme nebo to tak cítíme.

I think it’s going to rain soon. Look at the clouds. (Myslím, že bude brzy pršet. Podívejt na ty mraky.)

TO BE GOING TO použijeme pro předpovědi do budoucna, když máme ke své předpovědi nějaký důkaz. Vidíme, cítíme, slyšíme, víme něco, co nám napovídá, co se v budoucnu stane.

Je už vyjádření budoucích dějů jasnější? Máte otázky? Ptejte se v komentářích. 🙂

P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete!