Anglické gramatické časy #30: Předpřítomný čas prostý versus minulý čas prostý

V předchozích dílech naší série o anglických gramatických časech jste se naučili tvořit i používat předpřítomný čas prostý a minulý čas prostý. Vsadím se ale, že vám jejich použití často motá hlavu, protože českému minulému času mohou odpovídat oba tyto anglické gramatické časy. Pojďme si tedy předpřítomný čas prostý porovnat s minulým časem prostým, abyste jasně viděli rozdíl mezi nimi a dokázali je v praxi správně použít. Jak poznat, kdy použít předpřítomný čas a kdy minulý čas? Enjoy! 🙂

Předpřítomný čas prostý versus minulý čas prostý

Jak už jsem naťukla v úvodu tohoto článku, český minulý čas můžeme v angličtině vyjádřit jak minulým časem prostým, tak předpřítomným časem prostým. A možná právě proto nás použití obou anglických gramatických časů tolik mate, protože čeština a angličtina to vidí trochu jinak.

Minulý čas se v angličtině vztahuje k minulosti, hovoří o minulých dějích.

Předpřítomný čas sice do češtiny často překládáme jako minulý čas, ale v angličtině je jedním z PŘÍTOMNÝCH časů. Hovoří sice o nějakém ději, který se stal před přítomným okamžikem, ale vztahuje se k přítomnosti.

Abyste se tedy naučili správně rozlišovat mezi předpřítomným časem prostým a minulým časem prostým, je třeba neřídit se češtinou, ale spíše se zaměřit na smysl toho, co říkáme. Pojďme si to ukázat podrobněji na příkladech.

Říkáme nebo se ptáme, KDY se něco stalo?

Často nám v rozhodování, zda použít předpřítomný čas nebo minulý čas, pomůže jednoduchá pomůcka. Pokud mluvíme o nějakém minulém ději a říkáme, KDY se to stalo, pak použijeme minulý čas prostý. Porovnejte tyto situace:

I broke my wrist yesterday. I was walking to work when I tripped over the kerb and fell on my hand. (Včera jsem si zlomil zápěstí. Šel jsem do práce, když jsem zakopl o obrubník a spadl na ruku.)

V této větě použijeme minulý čas prostý, protože mluvíme o minulém ději a říkáme, KDY se co stalo.

I’m so sorry, I can’t play volleyball with you anymore. I’ve broken my wrist. (Moc se omlouvám, už s vámi nemůžu hrát volejbal. Zlomil jsem si zápěstí.)

V této větě použijeme předpřítomný čas prostý, protože to, co říkáme, se sice stalo před přítomným okamžikem, ale není důležité KDY. To, co sdělujeme, se vztahuje k přítomnému okamžiku. Nemůžu s vámi hrát, protože…

Porovnejte tyto dvě věty:

She visited many countries last year. (Loni navštívila mnoho zemí.)

V této větě použijeme minulý čas prostý, protože mluvíme o minulém ději a říkáme, co se stalo KDY = minulý rok.

She’s visited many countries. (Navštívila mnoho zemí.)

V této větě použijeme předpřítomný čas prostý, protože nezáleží na tom, KDY ona osoba ty země navštívila. Sdělujeme nějakou informaci, která se vztahuje k přítomnosti, nikoli minulosti. Do tohoto okamžiku ona procestovala mnoho zemí, ale nezáleží na tom, kdy konkrétně ony země navštívila. Předpřítomný čas se často používá, pokud mluvíme o zkušenostech a zážitcích.

To stejné platí i pro otázky:

When did you see her? (Kdy ses s ní viděl? Kdy ses s ní potkal?)

Ptáme se, KDY se to stalo. Zajímá nás tedy KDY, nikoli JESTLI.

Have you seen her? (Viděl jsi ji? Potkal jsi ji?)

Ptáme se JESTLI, nezajímá nás KDY.

Všimněte si, že i u předpřítomného času prostého se často používá nějaké časové určení, bývá ale spíše neurčitého rázu. Zatímco u minulého času prostého používáme konkrétní časové určení. Opět zde platí, že u minulého času je důležité, KDY se co stalo, zatímco u předpřítomného času prostého je důležitější, že se to (ne)stalo a jak se to vztahuje k přítomnosti:

We talked to them on Monday / a few days ago / last month / yesterday / at the weekend /at Mike’s party. (Mluvili jsme s nimi v pondělí / před pár dny / minulý měsíc / včera / o víkendu / na Mikově večírku.)

V pondělí, před pár dny, minulý měsíc, včera, o víkendu, na Mikově večírku… jsou konkrétní časové údaje. Posluchač má hned jasnou představu o tom, kdy se děj odehrál.

We’ve talked to them recently / lately. We’ve just talked to them. We’ve already talked to them. (Nedávno jsme s nimi mluvili. Právě jsme s nimi mluvili. Už jsme s nimi mluvili.)

Nedávno, právě, už… jsou neurčité časové údaje, neříkají přesně kdy.

Ukončený nebo neukončený děj?

Dalším velkým rozdílem mezi předpřítomným časem prostým a minulým časem prostým je ukončenost či neukončenost děje. Možná už jste slyšeli, že minulý čas prostý popisuje děje, které jsou již ukončené, zatímco předpřítomný čas popisuje děje, které ukončené ještě nejsou. Co to ale vlastně znamená? Porovnejte tyto dvě věty:

Charles Dickens wrote many successful novels. (Charles Dickens napsal mnoho úspěšných románů.)

Charles Dickens zemřel v roce 1870, takže už žádný román nikdy nenapíše. Jeho kariéra už ukončená, proto zde použijeme minulý čas.

Stephen King has written many successful novels. (Stephen King napsal mnoho úspěšných románů.)

Stephen King stále žije a může napsat ještě spoustu dalších úspěšných románů. Jeho kariéra ještě ani zdaleka není u konce, proto zde použijeme předpřítomný čas.

Porovnejte tyto dvě věty:

We lived in Dublin for five years. (Žili jsme v Dublinu pět let.)

V Dublinu už nežijeme, toto období našeho života už skončilo, proto zde použijeme minulý čas prostý.

We’ve lived in Dublin for five years. (V Dublinu žijeme už pět let.)

V Dublinu stále ještě žijeme, toto období našeho života ještě není u konce, proto zde použijeme předpřítomný čas prostý.

Ukončenost či neukončenost děje může být někdy docela subjektivní. Záleží tedy na vás, zda něco považujete za ukončené nebo ne, a podle toho se rozhodnete pro minulý nebo předpřítomný čas. Například:

I had three cups of coffee today. (Dnes jsem měl tři šálky kávy.)

Je pravděpodobné, že už si žádnou další kávu nedám. (Například je už večer a já se za chvíli chystám spát.)

I’ve had three cups of coffee today. (Dnes jsem měl tři šálky kávy.)

Je pravděpodobné, že si dám ještě další šálek. (Například jsem stále v práci a už melu z posledního.)

Britská versus americká angličtina

Britská a americká angličtina se liší nejen slovní zásobou a výslovností, ale také gramatikou. Jedním z rozdílů je také v používání předpřítomného času prostého a minulého času prostého. V americké angličtině se totiž předpřítomný čas používá o něco méně než v britské. Ve spoustě případů se v americké angličtině místo předpřítomného použije minulý čas prostý, obzvláště v případech, kdy mluvčí považuje danou akci či děj za ukončený. Například:

We’re not hungry. We’ve already had lunch. (Nemáme hlad. Už jsme obědvali.)

V britské angličtině zde použijeme předpřítomný čas prostý.

We’re not hungry. We already had lunch. (Nemáme hlad. Už jsme obědvali.)

V americké angličtině se by v této větě pravděpodobně použil minulý čas prostý.

Nebo:

Where’s Jane? She’s just arrived. (Kde je Jane? Právě dorazila.)

britská angličtina – předpřítomný čas prostý

Where’s Jane? She just arrived. (Kde je Jane? Právě dorazila.)

americká angličtina – minulý čas prostý

Zapamatujte si tedy, že minulý čas prostý použijeme, když mluvíme o ukončeném minulém ději. Říkáme, kdy se to stalo a použijeme konkrétní časový údaj. Minulý čas prostý také budeme používat častěji, pokud se soustředíme na americkou angličtinu.

Předpřítomný čas prostý použijeme, když mluvíme o ději, který se odehrál před přítomným okamžikem, ale vztahuje se k přítomnosti. Nemluvíme tedy ani tak o minulosti, jako o přítomném okamžiku. Tímto gramatickým časem popisujeme děj, který ještě není ukončený, a když dodáváme nějaký časový údaj, většinou bývá spíše nekonkrétní či neurčitý. Není důležité, kdy se to stalo, ale že se to (ne)stalo.

Je už rozdíl mezi předpřítomným časem prostým a minulým časem prostým jasnější? Máte otázky? Ptejte se v komentářích. 🙂

P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete! Thank you so much, you’re the best students ever. 😉