Anglické gramatické časy #27: Úvod do „před“ časů

Všechny základní přítomné, minulé a budoucí časy už máme v této sérii videí o anglických gramatických časech za sebou, pojďme se tedy pustit do obávaných „před“ neboli „perfect“ časů. Ještě než se ale podíváme podrobněji na předpřítomné, předminulé a předbudoucí časy, mám tu pro vás tento úvod, ve kterém si řekneme, co mají tyto gramatické časy společného, jak se tvoří a jaký význam nesou. Ready? 🙂

Co mají všechny anglické „perfect“ časy společného?

Proč „perfect“ a proč „před“?

To, jak tyto gramatické časy nazýváme v angličtině i v češtině, nám něco napovídá o jejich povaze a významu. Máme „předpřítomný čas“ neboli „present perfect tense“, „předminulý čas“ neboli „past perfect tense“ a „předbudoucí čas“ neboli „future perfect tense“. Co tedy naznačuje to „perfect“ nebo „před“ v jejich názvech?

Slovíčko „perfect“ pochází původně z latinského „perfectus“, což znamená „dokončit, dodělat“. Když si to dáme dohromady s českými názvy, vyjde nám něco v tomhle smyslu:

událost je v přítomném okamžiku již dokončená (předpřítomný čas): They have arrived. (Oni už dorazili. = V tomto okamžiku už tu jsou.)

událost byla dokončená ještě před nějakou jinou událostí v minulosti (předminulý čas): They had arrived before everyone else showed up. (Oni dorazili ještě předtím, než přišli všichni ostatní. = Nejdříve přišli oni a potom všichni ostatní.)

událost bude dokončená do nějakého bodu v budoucnosti (předbudoucí čas): They will have arrived by this time tomorrow. (Zítra touhle dobou už tam budou. = Zítra touhle dobou už dorazí na místo určení.)

Zapamatujte si tedy, že kdybychom to měli zobecnit, všechny „perfect“ neboli „před“ časy popisují nějakou událost, která byla dokončená před jinými okolnostmi, ať už před přítomným okamžikem, nějakou jinou minulou událostí nebo do nějakého bodu v budoucnosti.

A jak se „perfect“ časy tvoří?

Všechny „před“ časy se tvoří pomocí pomocného slovesa „have“, po němž následuje příčestí minulé a nakonec zbytek věty.

Pomocné sloveso „have“ v tomto případě nenese žádný význam, slouží pouze k vytvoření gramatického času. (Pokud si lámete hlavu, kdy je sloveso „have“ plnovýznamové a kdy pomocné a jak u něj tvořit otázku a zápor, mrkněte na tohle video.)

U předpřítomného času má sloveso „have“ tvar přítomného času: HAVE / HAS

U předminulého času má sloveso „have“ tvar minulého času: HAD

U předbudoucího času má sloveso „have“ tvar budoucího času: WILL HAVE

Po pomocném slovesu „have“ v určitém tvaru potom následuje takzvané příčestí minulé. Co je to za tvar?

U pravidelných sloves se příčestí minulé vytvoří přidáním koncovky -ED:

needed / wanted / ordered / played / turned / started / finished / lived / cooked / danced / hated / liked / studied / carried / stopped / planned

U nepravidelných sloves je příčestím minulým třetí tvar slovesa:

go went gone

eat ate eaten

see saw seen

think thought thought

cost cost cost

meet met met

come came come

drink drank drunk

find found found

do did done

Klasická oznamovací věta v předpřítomném čase tedy bude vypadat takto: KDO, CO + HAVE / HAS + PŘÍČESTÍ MINULÉ + ZBYTEK VĚTY.

I have done my homework.

She has cooked lunch.

Klasická oznamovací věta v předminulém čase tedy bude vypadat takto: KDO, CO + HAD + PŘÍČESTÍ MINULÉ + ZBYTEK VĚTY.

I had done my homework.

She had cooked lunch.

Klasická oznamovací věta v předbudoucím čase tedy bude vypadat takto: KDO, CO + WILL HAVE + PŘÍČESTÍ MINULÉ + ZBYTEK VĚTY.

I will have done my homework.

She will have cooked lunch.

Tak takhle v kostce fungují anglické „perfect“ neboli „před“ časy. Máte otázky? Ptejte se v komentářích. 🙂

P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete! I really appreciate it, thank you. You’re the best! 🙂