Tvoření přítomného času prostého neboli present simple už v pohodě zvládáte (pokud ne, mrkněte se na třetí díl této série o anglických gramatických časech), takže se pojďme od těch technických záležitostí přesunout k samotnému používání tohoto času a praxi. Co tedy přítomný čas prostý vyjadřuje a k čemu se používá?
Z úvodních videí víte, že všechny prosté časy vyjadřují podobný děj: děj, který je opakovaný, pravidelný nebo jednorázový narozdíl od dějů, které zdůrazňůjí průběh a trvání (ty už si berou na starost průběhové časy). A přítomný čas prostý není žádnou výjimkou; vyjadřuje přítomné děje, které popisují:
Přítomným časem prostým vyjádříte obecně známé pravdy, které se nemění, které jsou fakty (zeměpisné, fyzické, matematické, kulturní apod.). Například:
The sun rises in the east. (Slunce vychází na východě.)
The Vltava river flows through the centre of Prague. (Řeka Vltava protéká centrem Prahy.)
It often rains in October. (V říjnu často prší.)
It takes more than two hours to get from Brno to Prague. (Dostat se z Brna do Prahy trvá víc než dvě hodiny.)
It doesn’t snow in summer. (V létě nesněží.)
Stavová slovesa jsou pro studenty často matoucí, protože by se mohlo zdát, že popisují děje, které právě probíhají. Opak je ale pravdou: tato stavová slovesa nelze použít v průběhových časech, používají se jen v těch prostých a vyjadřují nějaký stav, něco obecněji platného jako prožitky, pocity, přesvědčení či postoje.
Mezi stavová slovesa patří například:
like (mít rád): I like pasta. (Mám rád těstoviny.)
love (milovat): He loves her. (On ji miluje.)
hate (nesnášet): Why do you hate me? (Proč mě nesnášíš?)
need (potřebovat): I don’t need help. (Nepotřebuju pomoc.)
want (chtít): What does she want? (Co chce?)
think (myslet si): We think so. (Myslíme si že ano.)
understand (rozumět, chápat): He understands. (On to chápe.)
believe (věřit): Why don’t you believe us? (Proč nám nevěříš?)
know (vědět, znát): I don’t know. (Nevím.)
remember (pamatovat si): She doesn’t remember. (Ona si to nepamatuje.)
agree (souhlasit): Do you agree? (Souhlasíš?)
hope (doufat): We hope so. (Doufáme že ano.)
seem (zdát se, připadat): It seems to be difficult. (Zdá se, že je to těžké.)
prefer (dávat přednost): Do you prefer coffee or tea? (Dáváš přednost kávě nebo čaji?)
regret (litovat): We regret doing that. (Litujeme, že jsme to udělali.)
Přítomný čas prostý také použijete, když popisujete či konstatujete nějaké děje, které jsou dlouhodobou pravdou. Konstatujeme či ptáme se na něco obecně platného, co někoho charakterizuje.
She lives in Prague. (Ona bydlí v Praze.)
He works in that company. (On pracuje v té firmě.)
I don’t cook. (Já nevařím.)
Do they drink coffee? (Pijí oni kávu?)
A asi nejpoužívanějším významem přítomného času prostého jsou děje, které se dějí s určitou frekvencí. Obvykle u nich říkáme, jak často něco děláme. Proto je přítomný čas prostý spojován s takzvanými frekvenčními příslovci (tedy příslovci, kterými vyjadřujete, jak často se co děje):
never (nikdy): He never cooks. (On nikdy nevaří.)
seldom, rarely (zřídkakdy): We rarely / seldom go shopping on Sunday. (Zřídkakdy chodíme nakupovat v neděli.)
sometimes (někdy): I sometimes help them. (Někdy jim pomáhám.)
occasionally (příležitostně): They occasionally go to the cinema. (Oni příležitostně chodí do kina.)
often (často): He often meets his friends. (On se často schází s přáteli.)
usually (obvykle): We don’t usually travel by train. (Obvykle necestujeme vlakem.)
always (vždycky): I always drink coffee after lunch. (Po obědě vždy piju kávu.)
Když ale popisujete nějaké opakované děje, můžete kromě těchto frekvenčních příslovcí také použít výrazy jako:
three times a week (třikrát týdně): She plays the piano three times a week. (Ona třikrát týdně hraje na klavír.)
every day (každý den): What do you do every day? (Co děláš každý den?)
on Mondays (každé pondělí): I call my parents on Mondays. (V pondělí volám svým rodičům.)
at 6 o’clock (v šest hodin): We get up at 6 o’clock. (Vstáváme v šest hodin.)
Přítomný čas prostý také popisuje různé zvyky, návyky a záliby, což jsou také opakované činnosti:
My dad collects stamps. (Můj táta sbírá známky.)
She smokes. (Ona kouří.)
We play football in our free time. (Ve volném čase hrajeme fotbal.)
I visit my grandparents. (Navštěvuju své prarodiče.)
Takto se tedy používá přítomný čas prostý. Máte otázky? Ptejte se v komentářích. 🙂
P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete!
Proč se s angličtinou trápit, když to jde jinak? Pojďte se ji učit se mnou.
Efektivně a zábavně! :)
I lie on my back. Proč přítomný čas prostý?
Hi there, František. Jaký je kontext té věty? Nevzpomínám si, že bych ji ve videu zmiňovala. Na kontextu velice záleží, věta vytržená z kontextu dokáže často pěkně zmást. 😉
Hádala bych, že to třeba znamená něco ve smyslu: Chodím spát obvykle v deset večer. Ležím na zádech a snažím se usnout. – I usually go to bed at 10 p.m. I lie on my back and try to fall asleep. (Tady bychom použili přítomný čas prostý, protože mluvíme o svých návycích, o tom, co se děje opakovaně.)
Kdybychom řekli: I’m lying on my back., tak říkáme, že právě ležím na zádech.
Take care,
Markét 🙂