Každý, kdo se učí nebo se kdy učil nějaký cizí jazyk, moc dobře ví, že poslech patří k těm nejtěžším dovednostem k osvojení. Všichni také víme, že poslech se nejlépe naučíme tím, že budeme aktivně poslouchat a trénovat si ucho, ale jen málokdo z nás to skutečně dělá. A právě proto tu pro vás mám další cvičení na trénink poslechu. Tentokrát si poslechnete monolog člověka, který přišel pozdě na schůzku a vysvětluje, co se vlastně stalo. Jenže jeho vyprávění není úplně lineární – skáče v čase, opravuje se a vrací se zpět. Vaším úkolem bude dát jednotlivé události do správného pořadí. Cvičení je určené pro všechny úrovně, takže ať už jste začátečník, mírně pokročilý nebo jste na úrovni C1–C2, můžete se do toho bez obav pustit. V článku také najdete přepis nahrávek, řešení s vysvětlením a překlad do češtiny. All right, ready? I hope you are! Let’s get to it then! 🙂
Poslechněte si nahrávky a zjistěte, v jakém pořadí se události staly.
🔎 Otázka pro všechny úrovně: What happened first, second, third and last?
a) He couldn’t find his phone.
b) He missed his train.
c) He left his house late.
d) He went back home.
Poslechněte si všechny nahrávky v pořadí, v jakém jsou ve videu uvedené. Začneme od nejtěžší úrovně až po tu nejjednodušší. Pak si je pustíme znovu, ale tentokrát opačně od úrovně A po C. Porozumění tak bude o něco snazší, protože postupně odkrýváte kontext a zpětně pro vás bude jednodušší pochopit, o čem je řeč. A pokud se vůbec nechytáte, nevadí. Poslouchejte tolikrát, kolikrát potřebujete, a až nakonec využijte přepisu a překladu níže. Tohle je cvičení a je určené k tomu, abyste se v poslechu pořádně potrénovali.
Pokud nevíte, jak konečně vyzrát na poslech v angličtině, mrkněte na tohle video. Tady jsou tipy, co poslouchat, abyste se zlepšili, jak přestat při poslechu v hlavě překládat slovo od slova, a také neuškodí podívat se na to, jak taková cesta za ovládnutím poslechu vypadá.
Odpovědi najdete níže nebo ve videu. 🙂
Okay, so I know I’m late, and I’m really sorry, but the whole morning just turned into a complete mess.
At first, I thought I had plenty of time, so I wasn’t in a rush. I even made coffee and checked a few emails before leaving, which in hindsight was probably not the best idea. I left the house feeling quite relaxed, maybe a bit too relaxed.
Actually, now that I think about it, I had already left a bit later than I planned, but I still thought I could make it if everything went smoothly.
But then, halfway to the station, I reached into my pocket to check the time, and that’s when I realized my phone wasn’t there. For a moment, I just stopped and stood there, trying to remember where I had last seen it.
At first, I thought I might have dropped it somewhere on the street, which made me panic a little. But then I remembered putting it on the kitchen table earlier that morning when I was making coffee.
So I turned around and went all the way back home. I even checked my bag again on the way, just in case, but of course it wasn’t there.
When I got back, the phone was exactly where I had left it. That whole detour cost me about twenty minutes, maybe more.
And of course, by the time I finally got to the station again, the train had already left. I could literally see it disappearing in the distance.
I even checked if there was another train soon, but the next one was too late, so… yeah, that’s why I’m here now.
I’m really sorry I’m late. This morning didn’t go as I planned.
First of all, I left the house a bit later than I wanted to. I thought I still had enough time, so I didn’t hurry too much. I even stopped for a moment to check something before leaving.
At the beginning, everything seemed fine. I was walking to the station and thinking about the meeting.
But then I checked my pocket and noticed that my phone was missing. At first, I thought maybe I dropped it somewhere outside, which made me quite nervous.
Then I suddenly remembered that I had used my phone in the kitchen and probably left it there.
So I decided to go back home to get it. I knew it would take time, but I didn’t want to be without my phone.
When I got home, I found it on the table, just where I thought it was.
After that, I went to the station again as fast as I could. But when I arrived, my train was already gone.
I tried to stay calm, but I realized I was definitely going to be late.
I’m sorry I’m late. This morning wasn’t easy.
First, I leave my house late. I think I still have time, so I’m not in a hurry.
I walk to the station. I think about my meeting.
Then I check my pocket. My phone isn’t there.
I stop and think. I feel nervous.
First, I think I lost my phone outside. But then I remember: my phone is at home.
So I go back home. It takes time.
At home, I find my phone on the table.
Then I go to the station again.
But my train is gone.
Now I’m late.
Níže najdete správné odpovědi ke všem úrovním a také vysvětlení, jak se k té správné odpovědi dobrat. 🙂
✅ Správné pořadí je:
c) He left his house late
a) He couldn’t find his phone
d) He went back home
b) He missed his train
Klíčové momenty:
I left the house feeling quite relaxed, maybe a bit too relaxed. → první událost
But then, halfway to the station, I reached into my pocket to check the time, and that’s when I realized my phone wasn’t there. → druhá událost
I turned around and went all the way back home. → třetí událost
And of course, by the time I finally got to the station again, the train had already left. → poslední událost
Klíčové momenty:
First of all, I left the house a bit later than I wanted to. → první událost
But then I checked my pocket and noticed that my phone was missing. → druhá událost
So I decided to go back home to get it. → třetí událost
After that, I went to the station again as fast as I could. But when I arrived, my train was already gone. → poslední událost
Klíčové momenty:
First, I leave my house late. → první událost
Then I check my pocket. My phone isn’t there. → druhá událost
So I go back home. → třetí událost
Then I go to the station again. But my train is gone. → poslední událost
A nakonec tady máte překlady nahrávek ke všem úrovním.
Dobře, vím, že jdu pozdě, a moc se omlouvám, ale celé dopoledne se mi nějak úplně zvrtlo.
Nejdřív jsem si myslel, že mám spoustu času, takže jsem nespěchal. Než jsem vyrazil, dokonce jsem si uvařil kávu a zkontroloval pár e-mailů, což s odstupem času asi nebyl nejlepší nápad. Z domu jsem vyšel docela v klidu, možná až příliš v klidu.
Vlastně, když o tom teď přemýšlím, vyrazil jsem už o něco později, než jsem plánoval, ale pořád jsem si myslel, že to stihnu, pokud všechno půjde hladce.
Ale pak, v půli cesty na nádraží, jsem sáhl do kapsy, abych se podíval na čas, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že tam nemám telefon. Na chvíli jsem se zastavil a stál tam, snažíc se vzpomenout, kde jsem ho naposledy viděl.
Nejdřív jsem si myslel, že mi asi upadl někde na ulici, což mě trochu vyděsilo. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem ho ráno položil na kuchyňský stůl, když jsem si vařil kávu.
Tak jsem se otočil a šel celou cestu zpátky domů. Cestou jsem pro jistotu zkontroloval i tašku, ale samozřejmě tam nebyl.
Když jsem se vrátil, telefon byl přesně tam, kde jsem ho nechal. Celá ta zajížďka mě stála asi dvacet minut, možná i víc.
A samozřejmě, když jsem se konečně dostal zpátky na nádraží, vlak už odjel. Doslova jsem ho viděl mizet v dálce.
Dokonce jsem se podíval, jestli brzy nejede další vlak, ale ten další byl příliš pozdě, takže… jo, proto jsem teď tady.
Moc se omlouvám za zpoždění. Dnešní ráno neproběhlo podle plánu.
Nejprve jsem vyšel z domu o něco později, než jsem chtěl. Myslel jsem si, že mám ještě dost času, tak jsem příliš nespěchal. Dokonce jsem se před odchodem na chvilku zastavil, abych něco zkontroloval.
Zpočátku se všechno zdálo v pořádku. Šel jsem na nádraží a přemýšlel o schůzce.
Pak jsem si ale sáhl do kapsy a zjistil, že mi chybí telefon. Nejprve jsem si myslel, že jsem ho možná někde venku upustil, což mě dost znervóznilo.
Pak jsem si najednou vzpomněl, že jsem telefon používal v kuchyni a pravděpodobně jsem ho tam nechal.
Rozhodl jsem se tedy vrátit se domů a vzít si ho. Věděl jsem, že to bude chvíli trvat, ale nechtěl jsem být bez telefonu.
Když jsem dorazil domů, našel jsem ho na stole, přesně tam, kde jsem předpokládal.
Poté jsem se co nejrychleji vydal zpět na nádraží. Když jsem však dorazil, můj vlak už odjel.
Snažil jsem se zachovat klid, ale uvědomil jsem si, že se určitě opozdím.
Omlouvám se za zpoždění. Dnešní ráno nebylo zrovna snadné.
Nejdřív jsem vyšel z domu pozdě. Myslel jsem si, že mám ještě čas, tak jsem nespěchal.
Šel jsem pěšky na nádraží. Přemýšlel jsem o schůzce.
Pak jsem si sáhl do kapsy. Telefon tam nebyl.
Zastavil jsem se a zamyslel se. Začal jsem být nervózní.
Nejdřív si myslím, že jsem telefon ztratil venku. Ale pak si vzpomenu: telefon mám doma.
Tak se vracím domů. Trvá to dlouho.
Doma najdu telefon na stole.
Pak jdu znovu na nádraží.
Ale můj vlak už odjel.
Teď mám zpoždění.
Tak jak jste si vedli? Jaká úroveň vám přišla extra těžká a jaká naopak je tou vaší úrovní, kde jste se cítili pohodlně? Dejte mi vědět do komentářů. 😉
Pokud máte otázky, pište je taktéž do komentářů.
P.S. Pomáhají vám má videa či kurzy a chtěli byste mě podpořit? Můžete! Thank you so, so incredibly much. You’re simply the best of the best. I’m so lucky to teach you all. 🙂


Proč se s angličtinou trápit, když to jde jinak? Pojďte se ji učit se mnou.
Efektivně a zábavně! :)
Skvělá cvičení jak se odnaučit chytat slovíčka a chytit obsah sdělení.
I’m happy to hear you appreciate it, Mirek. Thanks so much for practising your listening skills with me! 🙂