Proč nepotřebujete talent, abyste se naučili anglicky

Když se učíte cizí jazyk roky a stále nevidíte výsledky, snadno dojdete k názoru, že na to prostě nemáte talent. Já si to taky myslela. Byla jsem přesvědčená, že na světě existují lidé, kteří se učí cizí jazyky snadno a přirozeně a že já mezi ně nepatřím. Dnes už si to ale nemyslím. Chcete vědět proč a na čem doopravdy záleží? 😉

Pro ty z vás, kteří raději čtou, než poslouchají, jsem celé video přepsala jako text:

Asi před dvěma lety ke mně pravidelně na lekce docházela jedna paní, říkejme jí třeba Alena. Byla naprostý začátečník, takže jsme se do toho pustily hezky od základů. Aleně to šlo, bylo tu však jedno velké ALE. Pokaždé, když jsme se usadily a měly začít, spustila, že je úplně nemožná a že nic neumí. Pak mi vyprávěla, jak je na tu angličtinu hrozná, nemá na to zkrátka talent, vůbec jí to nejde a že s ní ztrácím čas.

Neviděla ale, co jsem viděla já.

Já viděla někoho, kdo se snaží a vážně mu to jde. Jen si nevěří a musí se dopředu přede mnou shazovat a tvrdit, že jí chybí talent, abych náhodou neměla jako lektorka velká očekávání. Přitom když tohle podceňování skončilo, vždycky znala správnou odpověď. Stejně to pak ale začalo nanovo. Moje vysvětlování, že talent k učení se angličtiny fakt nepotřebuje, se míjelo účinkem.

„Nemám na to talent.“

Pokud věříte, že k tomu, abyste se naučili anglicky, potřebujete talent, pak vás musím zklamat. Věříte mýtu. Sice hodně rozšířenému mýtu, ale pořád jen mýtu. Žádná tajemná schopnost, kterou někdo má a proto mu ty cizí jazyky jdou samy od sebe, nebo nemá a proto si připadá jako dřevo, neexistuje. Pravda je trochu jinde.

Pochopila jsem to teprve nedávno. Pořád jsem od kamarádů, příbuzných a svých studentů slýchala, že jsou na to hloupí nebo že už jsou příliš staří na to, aby se učili něco nového. Pozorovala jsem, že některým to jde opravdu o trochu víc než jiným. Jenže to nikdy nebylo o talentu.

Pokud se někdy setkáte s nějakým polyglotem, člověkem, který umí hned několik cizích jazyků, pak vám nejspíš řekne něco jako: „Ale já vážně nejsem v ničem lepší než vy. Nemám žádnou výhodu, kterou vy nemáte. A už vůbec nemám talent. Právě naopak. Vždyť jsem ve škole z francouzštiny / angličtiny / němčiny málem propadl. Byl jsem jako chodící katastrofa.“

Tak v čem to tedy vězí?

Proč se někteří anglicky (či jakýkoli jiný cizí jazyk) naučí a jiní se v tom plácají roky, až to nakonec vzdají?

A proč se to nakonec podařilo i mně? Vždyť jsem byla taky docela beznadějný případ. Klepala jsem se jako osika, když jsem měla promluvit anglicky. Najednou jsem měla pocit, že se na moje vystoupení dívá celý svět a soudí mě. Jistojistě jsem věděla, že až otevřu pusu, vyletí z ní nějaký příšerný nesmysl a já si zase budu připadat jako idiot.

A přitom mi učení vždycky šlo dobře. Přiznávám, byla jsem hrozný šprt. Dalo by se říct, že jsem měla „talent“ na učení. Jenže ta angličtina mi pořád nešla, když jsem se ocitla mimo zdi školní budovy. Tam venku ve skutečném světě, kde nestačí naučit se seznam slovíček a pak je vypsat do testu, jsem byla ztracená a bezradná.

Takže ne, myslím, že o talentu to není.

Už několik let soukromě učím angličtinu a během hodin si všímám i toho, jakým tempem mí studenti postupují vpřed. Někteří se vyšvihli opravdu rychle, jiní se pořád motají na jednom místě. Vypozorovala jsem, že ti první se od těch druhých liší v jedné věci: Mají k angličtině úplně jiný přístup.

Neshazují se

Jdou rovnou do akce i za cenu toho, že udělají chybu. Oni se totiž nebojí dělat chyby a chápou, že aby se něco naučili, budou chybovat. Hodně. Je to přirozené a vlastně i prospěšné. Naučili jste se třeba jezdit na kole tak, že jste prostě sedli na kolo a jeli naprosto dokonale jako závodník na Tour de France? Ne, určitě jste si několikrát odřeli kolena a zažili spoustu pádů. A tak je to i s angličtinou.

„Nemám na to talent“ jim neslouží jako výmluva

Někdy mám pocit, že za tou posedlostí talentem se skrývá jedna velká výmluva. „No, tak nemám talent, ten nemá jen tak někdo. Proto mi to nejde. Ti, co ho mají, těm to jde samo. Těm se to pak mluví, že jo?“ To slýchám docela často. Je to takový můj boj s větrnými mlýny. Ale napadlo vás někdy, že i ti, co na jazyky mají talent, musejí makat? Neexistuje nikdo, ani jeden jediný člověk, ať už s talentem nebo ne, komu by schopnost mluvit jiným jazykem naskákala dobrovolně do hlavy sama.

Angličtina je baví

Jsou motivovaní a ví, proč se učí anglicky. Něco je žene kupředu. Angličtina pro ně není jen něčím, co musí znát, ale spíš něčím, co chtějí z vlástní vůle umět. Něco na tom, jak jiný jazyk funguje, je fascinuje a oni nasávají nové vědomosti a zkušenosti jako houba. Pochopili taky, že existují i mnohem lepší a zábavnější způsoby, jak se učit anglicky, než jak jsme to často museli přetrpět ve škole.

Pracují na sobě i mimo lekce

Pochopili, že jedna hodina týdně a nic víc je totiž k osvojení si cizího jazyka zatraceně málo. A tak si večer doma zopáknou slovíčka, při cestě do práce si přečtou nějaký článek v angličtině, který je zajímá, při procházce zase poslouchají nějaký podcast. Hodinou angličtiny se mnou jednou do týdne to pro ně nekončí.

Bohužel mám trochu smutnou zkušenost, že takových lidí je menšina.

Co tedy potřebujete, když ne talent?

Není to tedy o tom, jestli na angličtinu máte talent nebo ne, ale o tom, jestli makáte. Můžete třeba říct, že nemáte talent na sporty, a to bych vám věřila. Ale u jazyků to neplatí. Vy už totiž jeden jazyk umíte. Svůj mateřský jazyk. Ten jste se taky naučili, tak proč ne nějaký další? Sice nám to dost ztěžuje naše dospělácká mysl, ale…

Každý se může naučit anglicky. Jen musí pochopit, že cizí jazyk je dovednost, kterou si musí osvojit a že je to běh na dlouhou trať. Potřebujete vytrvalost, motivaci, výdrž, postupovat krok po kroku a nezaleknout se vyšších cílů.

Z vlastních zkušeností můžu potvrdit, že naučit se angličtinu nebo jakýkoli jiný cizí jazyk vyžaduje asi 5 až 10% talentu a 90-95% tvrdé práce. A pokud nemáte ani špetku talentu, pak to nic neznamená, jestli na tom svědomitě pracujete a jdete si za tím. Mít talent samo o sobě vám prostě nestačí.

To, že vám připadá, že se někdo učí cizí jazyk snadno, je jen zdání. Vy totiž vidíte jen výsledek dřiny, vidíte tu pomyslnou špičku ledovce. To, co je pod vodou, už přehlížíte. Hodiny, dny, měsíce práce a studia.

Tak co, věříte tomuhle mýtu ještě? Necháte se jím odradit? Já doufám že ne. 😉

*Použité fotografie: náhledový obrázek: Ben Sutherland, na základě licence CC BY 2.0, flickr.com

Markéta
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. Bez znalosti angličtiny si už nedovedu svůj život představit. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Iva napsal:

    Je mi 64! Pred 2 roky sem zacala chodit na anglictinu, kurzy porada mesto pro starsi a pokrocile vekem. Chtela jsem povzbudit svuj mozek, aby nezlenivel uplne, kdyz jsem odesla do duchodu. Je to fajn i kdyz mi to moc nejde.
    Sejde se nas na lekci 10 a pani prfesorka je fajn, je k nam tolerantni, chvali nas za kazdy i nezdareny pokus. Vase kurzy vyzkousim, zopakuji si, co uz umim (trochu). Diky. Iva

  2. Ivan napsal:

    Super článok! Presne ľudia sa stále (možno aj nevedomky) vyhovárajú na talent, a ja si myslím, že talent neexistuje vôbec a tak je to aj v iných oblastiach života. Podľa mňa stačí, keď niekoho niečo baví, tak sa v tom stane dobrý skôr či neskôr. A to závisí od toho kedy začne uplatňovať v hlave tie správne veci, tak ako ich robia ostatní úspešní. Ja sa učím anglinu cez program Imitum. Odporúčam ho každému a odporúčam prečítať si aj tento e-book pre lepší prehľad 🙂 http://www.anglictina-bez-biflovania.sk/naucit-sa-anglicky-za-jeden-rok?a_box=y7x556ws

  3. Nekonečné vedomie napsal:

    Ahoj Iva, robíte super vec, niekde som počul, že ovládnutie jazyka predĺži činnosť mozgu o 4 roky 🙂 Tú sú ináč fajn stráanky na angličtinu kto by chcel http://www.domluvitse.cz/

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *